Už je to pěkná řádka let, co jsem jako malý kluk s velkou fantazií, kreslil doma pastelkami a fixami na papír své představy o společenské hře. Celkový dojem jsem doladil hračkami různých bojovníků, kostkami a já už nevím, jakými různými díly stavebnic ještě. Moje mladší sestra si pak tuto „mou“ hru musela zahrát :o). Samozřejmě nechyběli políčka pro skákání s figurkou a kostka polepená vlastními symboly.
Myšlenka na vytvoření vlastní hry mě provázela celý život. Více či méně intenzivně. Když jsem se kdysi odhodlal vytvořit sběratelskou mega hru a začal pracovat na prvních dokumentech, uvědomil jsem si, že o vydávání her vlastně vůbec nic nevím a zase jsem toho nechal.
Uplynulo opět několik let a nutkavá touha vytvářet vlastní hry mně opět naplno pohltila. Ač jsem si uvědomoval, jaká je dnes situace na trhu, řekl jsem si, že se konečně odhodlám a půjdu do toho. Později bych si vyčítal, že jsem to neudělal, ať bude výsledek jakýkoli. O náměty jsem nouzi neměl. Ty přicházejí tak rychle, že je kolikrát nestačím ani dokumentovat. Sice jsem si nebyl jist, jaký z mnoha nápadů začnu realizovat první, zato jsem měl naprosto přesnou představu o tom, co by hra měla hráčům poskytnout. Získávání a hromadění surovin, jejich investování do užitečných nástrojů, trocha napětí a překvapení a samozřejmě zajímavý a neotřelý příběh. V hlavě jsem viděl podzemí a tvory, jak se tam prohánějí a prožívají své příběhy. Chtěl jsem aby to bylo ve stylu odkrývání hrací plochy, takže bylo zapotřebí mnoho žetonů, které budou reprezentovat vše, na co při kutání chodeb narazíte. Sedl jsem ke stolu a začal dělat první náčrty labyrintu plného čtverečků 2 x 2 cm. Do hlavy se začali hrnout myšlenky co dalšího by se do hry dalo začlenit. Spousta nápadů se přefiltruje a zavrhne hned na začátku, další zaniknout při hlubším zamyšlení nad mechanizmem hry a pravidel a poslední slabé články zmizí při testování. Nejde jen o to něco „cool“ vymyslet. Naučil jsem se totiž na každý detail ve hře dívat z pohledu výroby a nákladů, což má samozřejmě za následek cílovou cenu hry. Hlavní dva cíle u hry bylo totiž dát hráčům zajímavý příběh u kterého se budou bavit a nabídnout hru za příznivou cenu, abych byl vůbec schopen na dnešním, zaplaveném trhu konkurovat a něčím oslovit. To znamená že každý nový nápad jsem musel vyhodnotit z pohledu místa ve hře. „Vejde se to do počtu žetonů, aby tam bylo dost pro každého hráče? Stojí to za to, abych rozšířil kapacity žetonů? Mám tímto novým nápadem nahradit nějaké stávající žeton a přenechat mu jeho místo?“ Možná se to nezdá, ale každé takové rozhodnutí má vliv na konečnou cenu. Samozřejmě že v důsledku jedné hry se jedná maximálně o pár desítek korun, ale rozmyslíte si to, když jich při výrobě naráz musíte zaplatit například 1000.
Jelikož jsem se rozhodl, že tvorba her bude zatím mé vedlejší povolání, pracoval jsem současně se svým zaměstnáním. Odpoledne jsem přišel z práce, sedl k PC a večer nešel spát dříve jak v deset. Takto jsem fungoval pět měsíců. Naštěstí má žena byla velice tolerantní a snažila se mně nechat pracovat a sama zvládala péči o naší teď už roční dcerku.
Začal jsem uvažovat, jak by se tyto bytosti měli vlastně jmenovat. Rozhodně jsem nechtěl trpaslíky a spol. Zeptal jsem se ženy, jak by se měli jmenovat roztomilé bytosti, co žijí v podzemí a snaží se postavit super stroj. Téměř ihned z ní vypadlo slovo „Muníci“. To se mi velice zalíbilo a od té doby se tak jmenují :o).
Jak se práce blížili do finále, bylo na čase kontaktovat tiskárnu a zjistit co dál. Teprve zde jsem si uvědomil že jsem se pustil do nelehké záležitosti. Plno věcí nebylo dořešených a já se musel pustit opět na neprobádané území. Například zajistit čárový kód a zjistit vše o evropských harmonizovaných normách a nařízení vlády ohledně nezávadnosti hraček a označení CE. O nějaké distribuci jsem ještě neměl pořádnou představu. Jen jsem věděl, že se Muníci budou prostě líbit a že uspějí, alespoň jsem v to doufal :o). Sice jsem si s několika velkými velkoobchody dopisoval, ale ti mně spíše otevírali oči, abych viděl realitu. Ani to mně neodradilo a já zakousnut do svého cíle, razil jsem si cestu vpřed. Také se mi několikrát stalo, že jsem měl chuť s tím skončit, například co jsem po exkurzi v tiskárně, po čtvrté (!) předělával systém umístění žetonů pro výsekovou matrici. Před tím jsem pro změnu musel vše předělat graficky, protože jsem u původního návrhu měl nastavené špatné rozlišení. Vždy jsem se sebral a někdy i donutil sednout k monitoru, nahodit grafický program a prostě makat. Ano někdy je to opravdu dřina, ale dřina, která mi umožní splnit si svůj odvěký sen.
Po měsících práce se hra začala tisknout (musel jsem naleznout investora) a já konečně vyřídl smlouvu pro EAN (čárový) kód. Při tom jsem ještě neměl tušení, jak hru dostanu mezi lidi. Další dny hledání a trpělivého oslovování se mi podařilo setkat se s velkoobchodem, který naštěstí sídlí nedaleko od mého místa bydliště. Po prezentaci hry se jim Muníci zalíbili a několik kusů si vzali na zkoušku. Finální verze se vytiskla po vzoru třetího prototypu. Cesta do současné podoby Muníků byla mnohem delší než zde mohu pospat. Vše by asi nebylo tak zajímavé pro čtení. Například bych měl poděkovat serveru planetaher.cz za pozvání na setkání hráčů, kdy mi dva dobří lidé (moudrý chlapec a roztomilá dívka) pomohli testovat prototyp č.2 a tím eliminovat nedostatky, díky čemuž vznikl prototyp č.3 apod.
Nyní doufám, že celý ten kolotoč stál za to a že Muníci rozveselí mnoho hráčů společenských her. Už nyní mám připraveno několik technických vylepšení, tak doufám, že se dočkáme druhé série :o).
Děkuji všem co mně podporovali a podíleli se na vzniku této společenské hry.
Pavel